ČAS

V řadě milionů let

je život strašně krátký,

náhle je z tebe starý kmet,

tvůj život je náhle vratký.

Tvůj život je křehký

jak pavoučí předení

a není to vždycky lehký

přežít všechna trápení.

Ale ber  to jako štěstí,

že mohl jsi  tu chvíli být,

i když ti život dává pěstí

nepřestávej z něj radost mít.

Ten splašenej a rychlej čas,

slyšíš? – tikaj hodinky,

ten čas je skrytej někde v nás

a sčítá nám vzpomínky.

Chceš po sobě něco zanechat

a smysl svému bytí dát,

tři generace přejdou snad

a nebude tě nikdo znát.

Ty sám už dobře víš,

že ta chvíle nastane,

že dál už světlo nespatříš,

že všechno jednou ustane.

Až jednou se v prach obrátíš,

budou tu zase jiní,

ten čas už zpátky nevrátíš,

vše se tak rychle mění.

Tak řekni všem, že jsi rád

ten okamžik s námi žil,

hru na život že jsi moh‘ hrát,

no zkrátka, že jsi tu vůbec byl.